Mirek, zakladatel Zábradlí Morava

Jmenuji se Mirek a zábradlí mě živí, baví a někdy i trochu štve už víc než 15 let.

Začínal jsem klasicky – první zábradlí jsem vyráběl pro známé a sousedy. Každý dům byl jiný, každé řešení originál. A mně se líbilo přemýšlet, jak to udělat co nejlíp, ne jen co nejrychleji.

Později jsem nastoupil do větší kovovýrobní firmy. Zjistil jsem, že kromě rukou mám i hlavu – a začal jsem vylepšovat výrobní procesy. Zaváděl jsem automatizaci, zkracoval postupy, navrhoval lepší řešení. Rychle jsem se dostal na vedoucí pozici. Vedl jsem týmy, řešil zakázky, posouval výrobu dál.

Jenže čím víc jsem „vedl“, tím míň jsem měl možnost rozhodovat o tom, jak se věci mají dělat. Když jsem chtěl navrhnout jiný způsob uchycení, elegantnější výplň, nebo vůbec něco jiného než to, co „se u nás dělá už roky“, narazil jsem. Na firemní pravidla. Na neochotu měnit zaběhnuté věci. Na „tohle zákazník neřeší“.

A já jsem věděl, že řeší. Protože já bych to jako zákazník taky řešil.

Tak jsem se zvedl, dal výpověď, založil živnost a začal dělat zábradlí po svém.

Dnes mám vlastní firmu – Zábradlí Morava. Vlastní tým. Vlastní nástroje. A hlavně: vlastní zodpovědnost.

S klienty mluvím já. Jedu na stavbu. Zjistím, co chtějí. Ukážu jim možnosti, o kterých třeba ani nevěděli. A pokud jim někdo dřív řekl „to nejde“, často jim ukážu, že to jde – a ještě líp, než si představovali.

„Nechci vyrábět jen kus kovu. Chci vytvářet prvek, který udělá radost pokaždé, když na něj někdo sáhne.

Nevěřím na univerzální řešení. Každý dům je jiný. Každý člověk má jiné představy.

Věřím na poctivou práci, přemýšlení a osobní přístup. Protože to, co děláme, nebude na týden. Bude to na 30 let.

Nejsem obchodník. Jsem řemeslník, který přemýšlí. A když něco nejde, rád hledám, jak by to přece jen šlo.